Přestože je dnes k dispozici mnoho způsobů jak s depresí bojovat, stigma spojené s duševními onemocněními často brání lidem v hledání pomoci. Tento článek se zaměřuje na to, jak depresi poznat, jaké jsou její příznaky a jaké jsou možnosti léčby.
Co je to deprese?
Deprese je duševní porucha charakterizovaná především trvalým poklesem nálady, ztrátou zájmu nebo potěšení ve věcech, které bývaly pro osobu příjemné, a sníženou schopností cítit radost. Tento stav není jen občasnou smutnou náladou, kterou každý někdy zažívá. Je to vážné a dlouhotrvající omezení, které může výrazně narušit denní fungování člověka.
Depresi můžeme charakterizovat i mnoha dalšími projevy, kterých si na první pohled nemusíme všimnout. Osoba trpící depresí prožívá pocity zmaru a beznaděje, má nedostatek motivace, je neschopna cítit radost (anhedonie), trpí úzkostí a osamělostí. Časté jsou také pocity bezcennosti nebo viny, a občas se může objevit zvýšená agresivita. Často se projevuje nízké sebevědomí, únava a snížená schopnost soustředit se.
Reakce na tento duševní stav se liší. Osoba s depresí může být podrážděná, agresivní a nepříjemná, nebo naopak unavená, klidná a tichá. Radostné reakce na pozitivní podněty často ustupují, a dotyčný může působit cynicky. Naneštěstí stavy deprese mohou často eskalovat v pokusy o sebevraždu či sebepoškozování.
Co je to velká depresivní porucha?
Velká depresivní porucha bývá dalším častým označením klinické deprese nebo deprese obecně, která je popisována výše.
Druhy deprese
Depresi dělíme podle epizod, od lehké po těžkou. Důležité je zmínit, že ani lehká deprese není normální stav, měli bychom ji brát vážně a obrátit se na odborníka.
Lehká deprese
Při lehké depresi člověk pociťuje změny v jeho životě jako je úbytek radosti, skleslost, únava. Musí se nutit do každodenních činností a uzavírá se do sebe. Ovšem stále v celku zvládá vykonávat práci či jiné povinnosti.
Středně těžká deprese
Při středně těžké depresi člověk nezvládá vykonávat své povinnosti a nic ho nebaví. Jedná se o depresi, která je vážnější než lehká deprese, ale méně závažná než těžká deprese. Lidé se středně těžkou depresí obvykle zažívají více příznaků než ti s mírnou formou deprese, a tyto příznaky mají větší dopad na jejich schopnost fungovat v práci, doma nebo ve škole.
Těžká deprese
Těžká deprese, známá také jako klinická deprese, se vyznačuje řadou závažných příznaků, které mohou výrazně ovlivnit každodenní život jedince. Pokud někdo vykazuje tyto příznaky těžké deprese po dobu delší než dva týdny, je důležité vyhledat odbornou pomoc, protože těžká deprese je závažné onemocnění, které vyžaduje léčbu.
Těžká deprese- příznaky:
- Intenzivní a přetrvávající smutek: Trvalý pocit smutku, prázdnoty nebo zoufalství, který trvá většinu dne téměř každý den.
- Ztráta zájmu a radosti: Výrazný úbytek zájmu nebo potěšení z většiny aktivit, které dříve přinášely radost, včetně koníčků, práce nebo sociálních aktivit.
- Změny v chuti k jídlu a hmotnosti: Výrazný pokles nebo zvýšení chuti k jídlu, což vede ke ztrátě nebo nárůstu hmotnosti, bez úmyslné snahy o změnu váhy.
- Poruchy spánku: Problémy se spánkem, jako je nespavost (obtíže s usínáním nebo probouzením se v noci) nebo hypersomnie (nadměrná spavost).
- Únava a ztráta energie: Konstantní pocit únavy nebo nedostatku energie, i když se jedinec dostatečně vyspí.
- Pocity bezcennosti nebo nadměrné viny: Pocity bezcennosti, nepatřičné nebo přehnané výčitky svědomí a pocity viny, které nejsou přiměřené situaci.
- Snížená schopnost soustředění: Problémy se soustředěním, přemýšlením nebo rozhodováním.
- Psychomotorická agitace nebo retardace: Neobvyklá nervozita nebo naopak zpomalené pohyby a řeč, které jsou patrné ostatním.
- Myšlenky na smrt nebo sebevraždu: Opakující se myšlenky na smrt, sebevražedné myšlenky nebo pokusy o sebevraždu.
Těžká deprese s psychotickými příznaky
Příznaky jsou stejné jako u těžké deprese, ale vyskytují se navíc vidiny nebo/a bludy.
Další druhy deprese
Sezónní deprese
Vyskytuje se během určitých ročních období, obvykle v zimě, a opakuje se každoročně. Lze ji léčit terapií světlem a případně kombinovat s další léčbou.
Deprese v těhotenství
Častější u mladších žen a žen nad 35 let, žen s nízkou sociální podporou nebo bez partnera, a také u žen, které mají smíšené pocity ohledně těhotenství nebo mají více porodů za sebou.
Poporodní deprese
Vyskytuje se u asi jedné ze sedmi žen v období od početí do prvního roku po porodu, s hlavními příznaky jako jsou depresivní stavy, ahedonie, únava a poruchy spánku. Rizikovými faktory jsou rodinná historie deprese, nízká sociální podpora a problémy s kojením.
Deprese v menopauze
V období menopauzy může dojít k rozvoji deprese v důsledku poklesu hladin estrogenů, zejména u žen, které již v minulosti trpěly depresí.
Deprese u dětí a adolescentů
Postihuje přibližně jedno z 33 dětí a jednoho z 8 dospívajících. Často je spojena s poruchami chování, agresivitou, a somatickými stížnostmi.
Úzkostně depresivní porucha
Projevuje se příznaky deprese i úzkosti, má těžší průběh a horší prognózu než samostatné výskyty těchto onemocnění.
Larvovaná deprese
Projevuje se jako jiné zdravotní problémy, ale skutečné příčiny jsou odhaleny až po nasazení antidepresiv.
Reaktivní deprese
Reaktivní deprese, také známá jako situační deprese, je psychický stav, který se objevuje v reakci na stresující nebo traumatické události v životě jedince. Tyto události mohou zahrnovat ztrátu blízké osoby, rozvod, ztrátu zaměstnání, nebo jinou významnou životní změnu. Symptomy reaktivní deprese zahrnují přetrvávající smutek, beznaděj, únavu, změny v chuti k jídlu a spánkovém režimu, a ztrátu zájmu o aktivity, které dříve přinášely radost. Na rozdíl od klinické deprese má reaktivní deprese jasnou příčinu a její trvání je obvykle omezeno na dobu, dokud se jedinec nevyrovná se situací, která ji vyvolala. Léčba reaktivní deprese často zahrnuje psychoterapii, podporu od blízkých a někdy i krátkodobé užívání antidepresiv.
Rezistentní deprese
Charakterizovaná jako deprese, která neodpovídá na standardní léčebné metody. Nejúčinnější může být elektrokonvulzivní terapie (ECT).
Endogenní deprese
Endogenní deprese je termín, který se historicky používal k popisu formy deprese, jež se vyskytuje bez zjevné vnější příčiny nebo spouštěče. Termín „endogenní“ naznačuje, že příčiny deprese jsou interní, pravděpodobně biologické povahy, například genetické faktory nebo chemické nerovnováhy v mozku.
V současné době však psychiatři a odborníci na duševní zdraví používají modernější a podrobnější diagnostické systémy, kde jsou depresivní stavy kategorizovány na základě jejich příznaků a závažnosti bez oddělení na „endogenní“ a „exogenní“. Léčba deprese, ať už je považována za endogenní nebo exogenní, obvykle zahrnuje kombinaci terapie, léků a podpory změny životního stylu.
Psychosomatická deprese
Tento typ deprese se projevuje psychosomatickými potížemi, jako jsou poruchy spánku, bolesti hlavy, kloubů, zad, žaludku, srdce, trávicí a dýchací obtíže nebo závratě.
Symptomatická deprese
Projevuje se jako deprese, ale ve skutečnosti je symptomatickým důsledkem jiných zdravotních problémů, jako jsou otravy, nádory, epilepsie nebo demence.
Jak se projevuje deprese?
Deprese může vést k celé řadě příznaků, které ovlivňují fyzické a mentální zdraví. Příznaky deprese se liší od člověka k člověku a mohou mít odlišnou intenzitu či trvání.
Fyzické projevy deprese:
- Pokles energie (u těžké deprese je tak výrazný, že dotyčný není schopen vstát z postele, učesat se apod.)
- Pokles sexuální aktivity
- Úzkost a neklid (neklid končetin, bušení srdce apod.)
- Častá nebo neustálá únava
- Poruchy spánku
- Změny chuti k jídlu, vedoucí k úbytku nebo nárůstu hmotnosti
Psychické projevy deprese:
- Pocit skleslosti
- Snížená schopnost cítit radost (anhedonie)
- Snížený zájem o aktivity, které nám dříve přinášely radost
- Myšlenky na sebevraždu (zvláště nebezpečné, pokud jsou doprovázeny mluvením o sebevraždě, plánováním sebevraždy nebo sebevražednými sny)
- Potíže s koncentrací
- Nízké sebevědomí
- Pocity viny a bezcennosti, které mohou u těžkých depresí dosahovat úrovně bludů
- Pesimistický pohled na budoucnost
Jak poznat depresi?
Deprese je komplexní duševní onemocnění, které může být pro laika obtížné rozpoznat, protože se projevuje různě u každého člověka. Vhodné je důkladně sledovat všechny příznaky a zlehčovat je. Příznaky mohou zahrnovat hluboký pocit smutku nebo beznaděje, který neustupuje, ztrátu zájmu o běžné aktivity, které dříve člověku dělaly radost, výrazné změny v chuti k jídlu nebo spánkových návycích, pocit únavy a vyčerpání bez zjevné příčiny, problémy s koncentrací a rozhodováním, a často také myšlenky na smrt nebo sebevraždu. Tyto symptomy jsou závažné a pokud si u sebe nebo u blízkých všimnete jejich přetrvávání déle než dva týdny, je důležité obrátit se na odborníka. Lékař nebo psychoterapeut může poskytnout odborné vyšetření a doporučit vhodnou léčbu.
Jak se léčí deprese?
Volba léčebné metody by měla být založena na lékařském posouzení a preferencích pacienta. V případě závažné deprese s vysokým rizikem ohrožení zdraví či života je vhodná hospitalizace na psychiatrickém oddělení, kde lékař rozhoduje o léčbě s důrazem na okamžité zásahy.
Standardní léčba obvykle zahrnuje psychoterapii a farmakoterapii, v těžkých případech se aplikuje elektrokonvulzivní terapie. Další léčebné možnosti zahrnují fototerapii nebo magnetickou stimulaci mozku, mezi novější metody patří léčba ketaminem, který byl původně používán jako anestetikum.
Rozhodování o léčbě u mírné deprese může začít psychoterapií nebo medikací, zatímco u středně těžké až těžké deprese by měla léčba vždy obsahovat medikaci, případně její kombinaci s psychoterapií.
Psychoterapie
Psychoterapie je preferovanou metodou pro mírnější formy deprese. Je užitečná, zejména když je deprese ovlivněna vnějšími faktory, a může se zaměřit na zlepšení řešení problémů nebo na změnu zakořeněných reakcí pacienta, které udržují problém. Psychoterapie hraje roli i v léčbě chronických depresí a u akutních těžkých depresí je možné uplatnit metody behaviorální aktivace, které se soustředí na postupné změny v chování.
Kognitivně behaviorální terapie (KBT)
KBT se zaměřuje na změnu myšlenkových procesů a chování pacienta. Je založena na předpokladu, že negativní vnímání sebe sama, druhých a světa vede k depresi. Terapie usiluje o korekci dysfunkčních přesvědčení a nabízí racionálnější pohled na situace, které pacient vnímá negativně. Součástí je také plánování denních aktivit a podpora efektivních strategií zvládání, přičemž se často zaměřuje na emoční zkušenost, zejména u chronických problémů.
Psychoterapie a KBT nejsou vhodné pro pacienty, kteří nejsou ochotní spolupracovat nebo mají tělesné či psychické stavy, které psychoterapii znemožňují. Tyto příznaky je potřeba léčit předem.
Antidepresiva a léky na předpis
Antidepresiva jsou indikována zejména u pacientů s minimálně středně těžkou depresí a jsou účinnější u vážnějších případů. Nejběžnější jsou inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), jako je escitalopram nebo sertralin. Tyto léky začínají účinkovat obvykle po několika týdnech a mohou působit na depresivní i úzkostné symptomy. Jsou dobře tolerované, ale mohou mít vedlejší účinky, jako je nevolnost nebo změny v sexuální funkci, které obvykle po vysazení léku odezní. V případě nedostatečné účinnosti nebo specifických symptomů může lékař předepsat i jiné typy antidepresiv.
Prevence a zdravý životní styl jsou klíčové pro snížení rizika vzniku nebo zhoršení deprese. Zahrnují pravidelnou fyzickou aktivitu, která může efektivně zlepšovat náladu a zdraví, stejně jako správnou životosprávu a sociální interakce.
Co je poporodní deprese?
Poporodní deprese je psychický stav, který může postihnout ženy po porodu. Tento typ deprese se vyznačuje dlouhotrvajícími a intenzivními pocity smutku, úzkosti, vyčerpání a může negativně ovlivnit schopnost matky pečovat o sebe a své dítě.
Příznaky mohou zahrnovat nízkou náladu, pocit beznaděje, ztrátu zájmu o činnosti, které byly dříve příjemné, problémy se spánkem, změny v chuti k jídlu, únavu, podrážděnost a potíže se soustředěním. Může být narušen vztah k dítěti, vzniká riziko zanedbání péče, protože matka nemusí být schopna starat se o dítě.
Poporodní deprese se liší od mírnějšího stavu známého jako poporodní blues, který může trvat několik dní až dva týdny a obvykle zmizí sám. Na druhou stranu, poporodní deprese může trvat měsíce a vyžaduje odbornou léčbu, jako je terapie nebo léky.
Ženy, které již měly zkušenosti s depresí, úzkostmi nebo psychózou, jsou k těmto poruchám více náchylné. Nicméně, i ženy pod dlouhodobou psychiatrickou péčí mohou poporodní období zvládnout dobře.
Jaké jsou příčiny poporodní deprese?
Stres
Psychické potíže se častěji vyskytují u lidí zažívajících zvýšený stres z různých důvodů, ať už ekonomických, pracovních, vztahových, tělesných či jiných. U budoucích matek je také důležité, zda si dítě přály, jak se těší na svou roli, zda bylo těhotenství a porod bez problémů a do jakého prostředí se dítě narodí. Spouštěčem může být i průběh porodu, vyčerpání nebo nedostatek spánku, které mohou přispět k obavám ze zvládnutí mateřské role a starostem o dítě.
Proti stresu je vhodné zařadit dostatek spánku, fyzickou aktivitu a vhodnou stravu. Také mohou pomoci doplňky stravy, které mohou pomoci zvládat lépe stres jako například bylinka Ashwagandha nebo hořčík.
Hormonální disbalance
Na vině jsou často hormonální změny. Mnoho žen citlivě reaguje na pokles hladiny estrogenů po porodu, podobně jako mohly reagovat na pokles nálady před menstruací. Dobré hormonální zdraví před otěhotněním může napomoci k lepší adaptaci po porodu.
Kdy vyhledat pomoc při poporodní depresi?
Pokud se objeví varovné signály, jako je neschopnost usnout, postarat se o dítě, nezájem o dítě a pocit selhání, je důležité hledat pomoc. Podpora psychologa či psychiatra může být klíčová, stejně jako pomocné linky a svěření se odborníkovi.
Příznaky deprese u mužů
Deprese u mužů se může projevovat jinak než u žen a někdy bývá obtížněji rozpoznatelná. Příznaky deprese u mužů často zahrnují některé specifické rysy, vedle klasických znaků deprese, jakými jsou smutek a ztráta zájmu o oblíbené aktivity. Zde jsou některé z typických příznaků, které mohou být u mužů přítomny:
- Iritabilita a agresivita: Muži trpící depresí často vykazují zvýšenou podrážděnost, sníženou trpělivost a mohou být agresivní.
- Rizikové chování: Zvýšená sklon k nebezpečným nebo autodestruktivním aktivitám, jako je hazardní hraní, neopatrné řízení vozidla nebo zneužívání alkoholu a drog.
- Potlačování emocí: Muži s depresí mohou své pocity smutku nebo zranitelnosti maskovat a místo toho se chovat odtažitě nebo se vyhýbat diskusím o svých emocích.
- Tělesné bolesti: Deprese může u mužů často přinášet fyzické symptomy, jako jsou bolesti hlavy, zažívací problémy nebo chronické bolesti.
- Změny v chování na pracovišti: Ústup od profesních povinností, snížený výkon v práci a ztráta motivace.
- Únava a nedostatek energie: Přetrvávající pocit únavy, bez ohledu na množství odpočinku.
- Problémy se spánkem: Nespavost nebo příliš mnoho spánku jsou běžné.
- Problémy s koncentrací: Obtíže s udržením pozornosti nebo rozhodováním.
- Sebevražedné myšlenky: Myšlenky na smrt nebo sebevraždu, které mohou být u mužů častěji přehlíženy nebo nevyjádřeny.
Zdroje:
https://www.psychiatry.org/patients-families/depression/what-is-depression
https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/depression
https://www.nimh.nih.gov/health/topics/depression
https://www.nhs.uk/mental-health/conditions/depression-in-adults/overview
https://www.health.harvard.edu/mind-and-mood/six-common-depression-types
https://adicare.cz/sluzby/druhy-psychoterapie/kognitivne-behavioralni-terapie
